Oním mužem, který dává přednost starému před novým světem, je Vít Kašpařík. Výrobce hudebních nástrojů z Velkých Karlovic může být inspirací pro všechny, kteří sice musí živit rodinu, ale zároveň odmítají podstupovat nikdy nekončící boj o zákazníky a zakázky. Ono to totiž jde i bez toho. Jen člověk musí být šikovný a jít si za svým cílem a přesvědčením. Právě tak žije i Vít Kašpařík, který se ale v mládí původně dal na práci s kovem. Líbila se mi práce se železem jakožto tvůrčím materiálem, mám rád hlavně výrobu kovových plastik. Absolvoval jsem slévačskou průmyslovku, ale nikdy jsem se tím nechtěl živit. Neměl bych dobrý pocit, kdybych musel dělat věci sériově. Vzalo by mi to radost z práce a tvorby, říká Vít Kašpařík.

Po škole si proto prošel celou řadou profesí i zemí. Když mu táhlo na pětadvacátý rok, začal se víc a víc zajímat o výrobu hudebních nástrojů. Toto nadšení nepřišlo jen tak bezdůvodně. Výrobou hudebních nástrojů se totiž živil i jeho otec, od něhož už v dětském věku získával základní dovednosti. Když se s rodinou přestěhoval do Beskyd, začal se jeho zájem ubírat směrem k lidovým nástrojům. Zjistil jsem, že už je v tom regionu skoro nikdo nedělá a řemeslo v podstatě zaniká, což mi přišlo jako velká škoda. Ponořil jsem se proto do výroby a začal na sobě pracovat. Jednoduché píšťalky už jsem si vyráběl v dětství, ale bylo potřeba se profesionalizovat. Pochopil jsem, že pokud se výrobou nebudu zabývat denně a nezískám rutinu, nikdy do toho neproniknu tak, jak bych chtěl. Zájem se proto stal živností, popisuje začátky své kariéry Vít Kašpařík.